Jirka Veselý
(Průvodce tvojí ♥ krajinou)

Svým klientům - poutníkům pomáhám objevovat nové dimenze vlastního poznání jedinečnou formou doprovázených poutí krajinou. V doprovázených poutích jsem nakonec našel svůj vlastní rovnovážný stav mezi způsobem mého myšlení, tvůrčím jednáním a společenským přínosem.

Už jen to, že je člověk na čerstvém vzduchu, obklopen půvabnou krajinou a vymaněn ze stereotypů každodenních povinností, může mnohým přinést tolik potřebné zastavení se a procítění přítomného okamžiku. Během doprovázené pouti dochází k uvolnění mysli a veškerého toho humbuku uvnitř naší hlavy. Navíc chůze je pro člověka tím nejpřirozenějším pohybem. Tělo spouští ozdravný proces re~generace a my se pak cítíme (i když občas třeba i zpocení:-)) dočista blažení a plni životadárné energie, celiství a v naprostém souladu se vším, čím jsme a co nás obklopuje.

A to je přesně to, oč tu běží a dává smysl doprovázené pouti. Plně se otevřít své intuici, cítit a prožívat přítomnost. Teprve pak přicházejí niterné změny, které nastartují proces naší osobní transformace.

Z našeho rozhovoru

Jirko, jak bys v jedné větě charakterizoval life-koučink formou doprovázených poutí?

V podstatě se jedná o formu komplexního víceúrovňového koučinku s terapeutickými prvky, který je zaměřený primárně na osobní rozvoj, ale s jistým spirituálním přesahem.

V čem se vlastně odlišuje doprovázená pouť krajinou od „obyčejné turistiky“?

V prvé řadě si každý poutník ještě během přípravy na pouť vědomě stanovuje konkrétní záměr poutě. Existence záměru je pro poutě naprosto nezbytná a klíčová.

Když vyrazíš jen tak na špacír nebo vandr, obyčejně si nekladeš příliš ambiciózní cíl. Tvým cílem je možná tak efektivně se vyrovnat s terénem, počasím, případně noclehem. Většinou si jdeš ten čas jen tak mimoděk „užít“. Pouť ale vypadá úplně jinak. A to hlavně díky tomu, že si poutník předem jasně a co nejpřesněji stanoví osobní záměr poutě.

Mohl bys uvést příklady záměrů, které si dávají tví poutníci před poutí?

Obvykle vycházejí ze stěžejních osobních (ne)rozhodnutí, milníků nebo životních křižovatek, kterým jsme všichni vystavěni. Další záměry vycházejí z přechodových stavů, změn prostředí, podmínek, událostí atp. Zpravidla záměr vyjadřuje snahu o nalezení nového směru v životě, životního elánu, poslání, vize. Dále se pak vyskytují různé záměry týkající se osobních vztahů, rodinné či pracovní situace, tzv. zdravý life balancing, vlastní spokojenost, pocit naplnění a uplatnění, ale i např. jak se cítit více v harmonii s přírodou. Každý má vždy to své aktuální téma čistě individuální.

Co dál kromě záměru odlišuje pouť od turistiky?

Samotná příprava na pouť, jak jsem už naznačil. Ta spolu se záměrem tvoří nerozlučnou dvojku a jedno bez druhého téměř nefunguje. Ostatně to nejvíce vždy pocítí poutník samotný…

Na svých stránkách skutečně pečlivě popisuješ, co všechno by si měli tví poutníci zhruba týden před poutí „zvědomit“ – vzpomínky, současnou situaci, vztahy… Proč je tato příprava na pouť tak důležitá?

Řečeno víc investorsky, od množství energie investované do přípravy na pouť se odvíjí celý výnos, který se poutníkovi dostaví na konci poutě (a samozřejmě i po ní). Tím jsem si naprosto jistý.

Nebo ještě jiný příklad. Je to stejné, jako když hraješ představení v divadle. Záměr je tím hlavním motivem, důvodem, proč (a pro koho) celé představení plánuješ. Příprava je ti pak scénářem pro danou roli či představení. Takže tvoří jakýsi návod, podle kterého pak celé divadlo hraješ.

Příprava poskytuje poutníkovi vhodnou příležitost zrekapitulovat si dosavadní počínání a z toho dost často plynoucí aktuální rozpoložení. Slouží tak jako odrazový můstek nebo startovní čára, od které se můžeme s poutníkem odpíchnout na začátku poutě. To nám následně napomáhá k dosažení vytyčeného záměru poutě. Doporučuji se proto vždy řádně připravit a od toho se pak i odvíjí celá pouť. Nejen její průběh, ale i vše, co tomu předchází a samozřejmě hlavně i následuje.

Mohl bys blíž popsat roli kouče na doprovázené pouti?

Má role je výstižněji pojatá spíše jako doprovázeč než jako průvodce. Průvodcem je totiž každý klient-poutník sám za sebe. Nikdo jiný nezná sám sebe lépe než právě on nebo ona. Každý je za sebe tím nejlepším expertem na vlastní životní příběh a roli, kterou v něm zastává.

Já zde podporuji celý ten proces s naprostou důvěrou v okolní krajinu, která je k nám stále štědrá a nabízí nám množství vjemů k povšimnutí.

Jakou roli tedy hraje samotná příroda během poutí?

Nesmírně důležitou. Krom naprosto zklidňující atmosféry a harmonizujícího prostředí je schopna nás i léčit. Pokud bychom zůstali při divadelní metafoře, pak je příroda neméně důležitou součástí představení – každé scéně poutě totiž vytváří originální kulisy. To má na nás ve výsledku ohromný vliv, aniž bychom si to leckdy uvědomovali.

Celý rozhovor s Jirkou Veselým najedete v rubrice Rozhovory na našich stránkách.